Praha Jeruzalém

Vynechání slova „okupovaná“ ze strany ministerstva zahraničí US, ve vztahu k území Judeje a Samaří, může usnadnit řešení arabsko-izraelského konfliktu.

Autor: Daniel Krygier, World Israel News

Zpráva ministerstva zahraničí USA nedávno poprvé od roku 1979 vypustila slovo „okupovaná“ v souvislosti s Judeou a Samařím. Odděleně se tento krok může zdát nevýznamný, ale může také znamenat novou politiku USA na Blízkém východě, která by mohla usnadnit řešení arabsko-izraelského konfliktu.

Od té doby, co arabské země nedokázaly zničit Izrael během šestidenní války v roce 1967, se mezinárodní společenství stále více vymezovalo tento konflikt jako „izraelskou okupaci Palestiny“. Mezinárodní termín „okupovaná palestinská území“ je však politický a nemá zakořenění ani v mezinárodním právu ani ve zdokumentované historii. „Palestina“ je římské pojmenování pro okupované Judsko a žádný „palestinský“ arabský stát nikdy na území Izraele neexistoval.

Ve své monumentální práci „Legalita založení a hranic Izraele podle mezinárodního práva“, odborník na toto téma Howard Grief tvrdí, že právní titul židovského národa vůči zemi Izrael byl mezinárodním společenstvím uznán na mírové konferenci v San Remu v roce 1920.

Judea není francouzský Alžír

Důsledky tohoto uznání jsou, že židovské komunity v Judeji a Samaří jsou podle mezinárodního práva legální, i když jsou pravidelně odsouzovány zpolitizovanými OSN a EU. Na rozdíl od bývalého, Francií okupovaného, Alžíru tvoří Judea a Samaří historickou centrální část území Izraele. Izrael získal toto území v obranné válce po útoku arabských sil. Vzhledem k tomu, že „Palestina“ je doposud fikcí, měla by tato území být daleko spíš nazývána Judeou a Samařím než „okupovaná“ území. To znamená, že Izrael má v Judei a Samaří zákonná práva, kterou francouzští kolonialisté v Alžíru nebo Vietnamu neměli.

To neznamená, že Izrael v blízké budoucnosti připojí všechna anektovaná území. Není v zájmu židovského státu přidat k jeho obyvatelstvu další 2 miliony Arabů. Nicméně části Židy obývaných oblastí Judeje a Samaří by se mohly nakonec připojit k Izraeli, na základě budoucí arabsko-izraelské mírové dohody. To je v souladu s myšlenkou klíčové rezoluce OSN č. 242, která předpokládá, že si Izrael ponechá některá ze sporných území.

Jádro arabsko-izraelského konfliktu

To nás přivádí k odmítnutí slova „okupovaná“ ve zprávě ministerstva zahraničí US vw vztahu k Judsku a Samaří. To je důležité, protože jádro arabsko-izraelského konfliktu nespočívalo nikdy v „okupaci“, ale v hluboce zakořeněné muslimské arabské opozici vůči znovuzrozenému židovskému státu a to v jakýchkoli hranicích. Arabové, nikoli Židé, systematicky odmítají řešení dvou států od doby, kdy byla poprvé navržena britskou Peelovskou komisí v roce 1937.

Izrael není „okupantem.“ Ani nebyl založen jako „nebe pro uprchlíky z holocaustu“, jak nedávno prohlásila hollywoodská herečka Natalie Portmanová. Konečné hranice Izraele je ještě třeba definovat. Nicméně mimo jakoukoli pochybnost je skutečnost, že moderní Izrael je historickou a legální realizací návratu židovského národa do vlasti svých předků. Cesta k opravdovému míru vyžaduje uznání této základní pravdy.

26.04.2018 12:01 Daniel Žingor364Zdroj: World Israel News

Klíčová slova